Co jsou to gobelíny neboli tapiserie
18. 5. 2013
Všichni je znáte. Bývají zavěšené na zdech paláců za zády politiků při klíčových tiskových konferencích, zdobí zdi hradů a zámků, jsou chloubou muzeí v Louvru či Metropolitního v New Yorku, patří mezi poklady Sixtinské kaple ve Vatikánu.
Český název gobelín vznikl patrně převzetím z francouzštiny, kde jedna z nejstarších manufaktur vyrábějících tapiserie patřila rodině Gobelinů, měla název „Manufacture des Gobelins“ a můžete ji dodnes najít v Paříži na 42 avenue des Gobelins u stanice metra Les Gobelins. Gobelín je ale místní název, všeobecný termín pro tento druh tkaného ozdobného koberce je tapisérie. Řečeno šalamounsky každý gobelín je tapisérie, ne každá tapisérie je gobelín. Jsou to umělecká díla, která vznikla za účelem zavěšení na zeď, závěsné textilní obrazy. Ve starověku a raném středověku byly vyráběny sešíváním, výšivkou a aplikacemi textilií, ale umělecká díla označovaná dnes za starožitná, jsou tkaná.
Umění tkát tapisérie přišlo do Evropy patrně s nájezdy Saracénů a latinsky bylo označováno jako „Opus saracenicum“. Velkého rozvoje dosáhlo tkaní tapiserií ve středověku, kdy šlechta a církevní hodnostáři velmi trpěli v ledových zdech středověkých staveb a hledali vše, čím bylo možné si zateplit interiér.
Tapisérie se vytváří na tkalcovských stavech, do kterých je vertikálně nebo horizontálně napnutá osnova, která tapisérii drží jako podpora. Vrchní nitě, útky, bývají z vlny či hedvábí a vytváří to, co člověk vidí, tedy obraz. Předlohou pro tkanou tapiserii bývá namalovaný obraz vytvořený ve velikosti 1:1, který se podkládá pod osnovu a tapisérie je tedy vytvořena ve velikosti 1:1 vzhledem k předloze. To bylo patrně důvodem, že malování předloh pro tapisérie bylo velmi přitažlivé pro mnoho slavných malířů. Realizace probíhala zpravidla ve velkých dílnách, které skýtaly dostatek prostoru i zručných umělců, kteří na každém kuse pracovali po mnoho měsíců, někdy i několik let. Protože při tkaní docházelo postupně k poškozování předlohy, vyráběly se stejné kusy v omezeném počtu maximálně 3–4. Špičkoví tkalci ve významných dílnách tapiserie někdy podepisovali vytkanými iniciály do bordury (rámování tapisérie), ale dělo se tomu však jen zřídka.
První evropské dílny byly patrně v Německu a Švýcarsku, ale skutečný rozmach nastal ve Francii ve 14. a 15. století (Arras), v 16. století pak ve Flandrech (Brusel) a v Nizozemí. Velké dílny byly i v Anglii, Španělsku a Itálii. Náměty čerpali autoři nejčastěji z Bible, řecké a římské mytologie a oblíbené byly i různé alegorie. Například slavný renesanční malíř Rafael navrhl pro Sixtinskou kapli tapisérie s výjevy ze života apoštolů Petra a Pavla na objednávku papeže Lva X v roce 1515, jeho návrhy byl odeslány do Bruselu a každý z gobelínů byl tkán celý rok. Tomu také odpovídala cena, stály třikrát více než slavná Michelangelova výzdoba Sixtinské kaple. Jsou však dodnes pokládány za vrchol renesanční práce. Ve Španělsku navrhoval náměty například slavný malíř Goya, pro gobelíny ve španělské královské sbírce bylo zřízeno královské muzeum, Royal Palace of Grayo de San Ildefonso, kde je vystaveno 8 000 metrů gobelínů.
Ve sbírkách pražského UMPRUM je stálá zápůjčka dvou významných gobelínů vyrobených v Aubussonu ve Francii v 17. století s tématy z Trojské války.
Obchodně nejvýznamnější z hlediska ceny a kvality jsou kusy z 16. až 18. století, tapisérie z 19. století jsou již nižší kvality, protože jsou již poznamenané masivní produkcí a později strojní výrobou. Díla samozřejmě poznamenaly i umělecké slohy, v jakých vznikala. Pro potenciální zájemce je také důležité, jak byla zachována původní barevnost, jak bylo dílo případně restaurováno či zmenšeno do rozměrů současných interiérů, neboť původní tapiserie bývaly dlouhé i vysoké několik metrů.
Umění tkaní se v Evropě téměř vytratilo na konci 19. století. U nás, v Čechách, tomu však bylo jinak, jak zmíníme dále. Renesance tkaní ve světě přišla až ve čtyřicátých letech dvacátého století, kdy Jean Lurcat a jeho následovníci vzkřísili toto umění. Moderní kusy na rozdíl od těch historických mají vždy signaturu designera a dílny, což umožňuje případnému sběrateli specializaci.
ČESKÉ tapisérie
Zatímco v 19. století nastal úpadek výroby tapiserií v tradičních oblastech Evropy, v jiných zemích, např. v Norsku a Dánsku se výroba udržela. Tam ji také začal studovat Čech Schattauer a znalosti si přinesl do vesnice Lašová u Valašského Meziříčí. Roku 1908 za pomoci zemského výboru moravského založil Gobelinovou školu ve Valašském Meziříčí, pro kterou zlákal malíře Hanuše Schwaigera. Jeho návrhy byly velmi krásné, ale světová válka výrobu ochromila, zvláště když v roce 1915 zemřel zakladatel Schattauer. Roku 1922 byla výroba obnovena zásluhou malíře Jaroše. V této dílně se tkaly unikátní gobelíny v omezeném počtu 3–5 kusů. Další dílny vznikly např. v Rožnově pod Radhoštěm pod vedením malíře Aloise Jaroňka.
V Čechách je výroba gobelinů spojena také s počátkem 20. století a se jménem Marie Teinitzerové, zakladatelky moderních gobelinových dílen v Jindřichově Hradci.
Teinitzerová studovala v Paříži, kde se zkontaktovala s proslulou Manufacture des Gobelins. Po návratu do Čech stála při zrodu družstva Artěl, v té době se věnovala návrhu dezénů bytového textilu. V roce 1910 založila vlastní dílny textilií v Jindřichově Hradci, v Praze otevřela prodejnu s bytovým textilem a na počátku dvacátých let se začala věnovat skutečné tapisérii. V Hradci realizovala návrhy malíře Františka Kysely a sama navrhovala textilní dekorace pro zámek v Novém Městě nad Metují. Vrcholem spolupráce těchto dvou umělců byl cyklus „Řemesla“, který získal cenu na světové výstavě v Paříži 1925. Ve spolupráci s Cyrilem Boudou vznikly monumentální práce „Žalm 23“ a Lov Diany aj.
Před II. světovou válkou se jí přestalo dařit a dílny šly do útlumu. Po válce upravila v domě rodičů v Jindřichově Hradci velké stavy a tkala podle návrhu Vladimíra Sychry monumentální gobelín pro aulu Karolina. Po roce 1950 jsou její dílny převedeny do družstevního vlastnictví a získávají nové prostory. Z té doby jsou její nejlepší díla – podle Cyrila Boudy „Momument Praga regina musicae“, či Bertramka Jana Baucha.
